Many expectations are foisted on the children of Olympic gold medalists. Albert Azaryan’s son, Eduard, was no exception. Already in 1970, there were media stories about Azaryan’s 11-year-old son.
Albert Azaryan was best known for his performances on rings, an event he won at the 1954 World Championships, the 1955 European Championships, the 1956 Olympic Games, the 1958 World Championships, and the 1960 Olympic Games.
Though Eduard did not end up winning as many major titles as his father, he was part of the Soviet team that won silver at the 1978 World Championships and gold at the 1980 Olympic Games.
Here’s an article from 1970 on the father-son duo.
AZARYAN GYMNASTICS DYNASTY
1954. The World Gymnastics Championships are held at the Olympic Stadium in Rome. A gymnast with a tall stature and a beautifully developed figure steps up to the rings with a firm step. His muscles arouse the amazement of the spirited Italians, and a hurricane of applause and enthusiasm erupts when the athletes on the rings goes into the cross with a stamina never seen before.
This was the debut of the Yerevan gymnast Albert Azaryan; a truly excellent debut, because the final score was: 10 points!! Here in Rome, Albert Azaryan won his first title of the world champion on the rings.
[Note: Azaryan received a 9.95 for his optional routine on rings, which meant that two judges gave him a 10. At the time, there were four judges, with the high and low scores being dropped. One of his 10s was thrown out, and the other counted towards his final average.]
Since then, the “King of the Rings” Albert Azaryan has been one of the world’s top athletes not only on “his” apparatus, but also in the 12-discipline contest [i.e. the all-around]. However, his achievements on the rings were the most significant: two Olympic gold medals, two world championship titles and nine victories at the USSR championships — this speaks quite convincingly about his qualities.
Today, Albert Azaryan is 40 years old, a gymnastics coach and director of a children’s gymnastics school in Yerevan, where Azaryan’s 11-year-old son Eduard is taking his first steps towards sports mastery.
Apart from their natural temperament, almond eyes and fast-talking, father and son have one more thing in common: a love of gymnastics.
“Some of Eduard’s peers think,” says Azaryan’s father, “that Eduard is lucky to have his own father, an Olympic champion, as an instructor. I can’t agree with that. But Eduard is a natural for gymnastics. He’s well built, has strong muscles. I first brought him to the gym when he was seven years old; it has been his second home ever since, and he would prefer to sleep there.
I managed to cultivate in my son the ability to quickly learn and remember many things from the wealth of contemporary gymnastics. And Eduard continues to learn with great enthusiasm. He trains six times a week for an hour and a half, plus he has a daily half-hour morning warm-up that we do together.”
Regular training, however, does not prevent the young Azaryan from learning well. He is in fifth grade and rarely brings back a B from school.
“Children — unlike adults — spend all day on the move,” says Azaryan-father. “They are not yet adapted to frequent two- to three-hour workouts dominated by strength exercises. But they are capable of practicing acrobatics several times a day, engaging in choreography and learning not very complex gymnastic elements. It is fun for them. In addition, as an instructor I try to come up with something interesting for each training session and I do not forget to reinforce in my charges what we have discussed in the previous classes. I often remind my son that, if he wants to become a high-level gymnast, he must not miss a single training session and must learn well.”
Eduard Azaryan has competed only three times in four years. Once in the younger, once in the older category of youth and once in adults’ Class II competition. In all these competitions he won convincingly, in one of them he even got 117 out of 120 possible points!
But the father says it doesn’t matter how many competitions and wins he has so far. What’s more important is that he learns all that modern gymnastics has to offer. Already today, Eduard practices optional routines on all the apparatuses, which do not differ in difficulty from the routines of the masters of the sport. For example, on the horizontal bar, he does a backward salto with a twist, and his elements on other apparatuses are also of the highest difficulty.
There is thus real hope that in a few years the name Azaryan will be revived among the world’s gymnastic elite!
VLADIMIR NIZNICHENKO
Stadión, 3 September 1970
GYMNASTICKÁ DYNASTIE AZARJANŮ
3. září 1970
Rok 1954. No olympijském stadiónu v Římě probíhají soutěže mistrovství světa ve sportovní gymnastice. Ke kruhům nastupuje pevným krokem cvičenec vysokého vzrůstu a krásně vypracované postavy. Jeho svaly vzbuzují údiv temperamentních Italů a uragán potlesku a nadšení propuká, když borec na kruzích přejde do čistého rozporu s dosud nevídanou výdrží.
Toto byl tedy debut jerevanského gymnasty Alberta Azarjana; debut vpravdě vynikající, protože výsledná známka zněla: 10 bodů!! Zde v Římě si Albert Ararjan poprvé vybojoval titul
nejlepšího kruhaře světa.
Od té doby patřil „král kruhů“ Albert Azarjan nejen do světové špičky na „svém” nářadí, ale i ve dvanáctiboji. Úspěchy na kruzích byly ovšem nejvýraznější: dvě zlaté olympijské medaile, dva tituly mistra světa a devět vítězství na mistrovstvích SSSR — to hovoří zcela přesvědčivě o jeho kvalitách.
Dnes Albertu Ararjanovi 40 let, je trenérem gymnastiky a ředitelem dětské gymnastické školy v Jerevanu, v niž dělá první krůčky sportovnímu mistrovství i Azarjanův 11letý syn Eduard.
Kromě přirozeného temperamentu, mandlových oči a rychlé mluvy mají otec o syn ještě jedno společně: lásku ke gymnastice.
„Někteří Eduardovi vrstevnici si myslí“, řiká Azarjan-otec, „že Eduard má štěstí, jestliže má jako instruktora vlastního otce, olympijského vítěze. Nemohu s tím souhlasit. Ala Eduard je pro gymnastiku jako zrozen. Je dobře rostlý, má silné svaly. V sedmi letech jsem ho poprvé přivedl do tělocvičny; od té doby je mu druhým domovem, nejraději by tam i spal.
Podařilo se mi vypěstovat u syna schopnost rychle si osvojit a dobře si zapamatovat mnoho věci z bohatství současné gymnastiky. A Eduard se s velkým zaujetím neustále učí. Trénuje šestkrát týdně po půldruhé hodině, k tomu má denně půlhodinovou ranní rozcvičku, kterou děláme spolu.“
Pravidelný trénink ovšem mladému Azarjanovi nebrání v tom, aby se dobře učil. Chodi do páté třidy a jen málokdy přinese ze školy čtyřku. (Odpovídá naší dvojce — pozn. red.)
„Děti — na rozdíl od dospělých — tráví celý den v pohybu“, říká Azarjan-otec. „Nejsou ještě uzpůsobeny na častý dvou až tříhodinový trénink, v němž převládají silové cviky. Zato jsou schopny i několikrát denně nacvičovat akrobacii, zabývat se choreografii a osvojovat si nepříliš složité gymnastické prvky. Je to pro ně zábava. Kromě toho se jako instruktor snažím vymyslet pro každý trénink něco zajímavého a nezapomínám ani na to, abych ve svých svěřencích utvrdil to, co jsme probrali v minulých hodinách. I svému synovi. často připomínám, že chce-li se stát gymnastou vysoké úrovně, nesmí vynechat ani jeden trénink a musí se dobře učit.“
Během čtyř let startoval Eduard Ararjan jen třikrát na závodech. Jednou v mladší, jednou ve starší kategorii žactva a jednou v soutěži II. výk. třidy dospělých. Ve všech těchto závodech přesvědčivě zvítězil, v jednom získal dokonce 117 ze 120 možných bodů!
Otec ovšem říká, že zatím nezáleží na počtu závodů a vítězství. Důležitější je, aby si osvojil vše, čím oplývá současná gymnastika. Už dnes cvičí Eduard na všech nářadích volné sestavy, které se v náročnosti neliší od sestav mistrů sportu, Např. na hrazdě dělá seskok prohnutým saltem nazad s vrutem a i na ostatních nářadích hýří jeho zely prvky nejvyšší obtížnosti.
Jo tedy reálná naděje, že za několik málo let jméno Azarjan znovu ožije mezi světovou gymnastickou elitou!
VLADIMÍR NIŽNIČENKO