Between the Mexico City Olympics and the Ljubljana World Championships, the Czechoslovak coaching staff had changed. Luděk Martschini was coaching the Swiss women’s team, and long-time head coach Jaroslava Matlochová was coaching in Italy.
Alena Tintěrová was in charge of the women’s program in 1970, and at the training camp before the World Championships, each coach was responsible for a different event. Jaroslav Šťastný, for example, was responsible for floor, while Petr Kouba was responsible for bars.
Here’s what Tintěrová and the other coaches were thinking as they prepared the team for the World Championships in Ljubljana.
Coaches Are behind the Scenes
The uninitiated see only the grace of the gymnast and the ease with which she performs her risky routines; they do not see the months and years of hard work performed by her and those around her. Insiders know what percentage of what an athlete can do is due to the coach. This coach is humble. He stands in the background, genuinely enjoying the applause directed toward the podium. His efforts have not been in vain.
Our gymnastics has many excellent coaches. The best seven of them were invited to participate in the final preparation of the national team before the World Championships in Ljubljana. Alena Tintěrová, Dáša and Jaroslav Št’astný, Viera Kováčová, Věra and Jiří Růžička, Petr Kouba, Jaroslav Pařízek. We took three of them out of the training camp for a moment.
ALENA TINTĚROVÁ
Can you discipline the athletes, even if sometimes — as in the picture — they look down on you?
“If I was not able to ensure discipline, even two-meter-long ladders wouldn’t help me. Discipline must be there, even if it comes with a smile. The girls know me, and they know when the fun stops and duty begins.”
You are the head coach of the Czechoslovak national team. What are you responsible for? And what not?
“For everything, of course, with my co-workers. Unlike the preparation for the previous world competitions, where the coaches only paid attention to their athletes from the teams, here everyone has a specific task for one of the disciplines. This specialization is beneficial for both the girls and the coaches themselves because they learn to work with different athletes. And for what not? For how our gymnasts will be evaluated in Ljubljana.”
Which of our athletes do you give the best chances for the World Championships?
“The same for everyone, because in my mind I rely on the balance of the team. Each of them can do something better than the others. I’m not Sybil, but if it worked out — Marika Neméthová could make it to the finals on bars and vault, Bohunka Řimnáčová and Soňa Brázdová on balance beam, Marcela Váchová on vault, Hanka Lišková on uneven bars.”
[Note: The sybils were the prophetesses in Ancient Greece.]
Are you afraid of Ljubljana or are you looking forward to it?
“We are all looking forward to it, even though it won’t be easy. We have done as much as possible in preparation, certainly no less than in previous years. But it’s sport and that’s how we take it. Many other things play a role beside the preparation itself. For example, the unfortunate scheduling, according to which we start the competition in the morning and in a very weak group.”
PETR KOUBA
You are the coach of only one representative in the České Budejovice club. Can you give out your advice, ideas and experience to others in the training camp?
“Not only am I able to; I must and I want to. Of course I want my athletes to excel at the home competition, but at the World Championships we all care about everyone.”
Do you prefer a firm hand or a kind word in training?
“That depends on the athlete. One needs to be tougher on the more talented ones because they have less desire and courage to overcome difficulties. But here in the training camp, that’s not an option because they all try equally hard.”
Your territory here is the uneven bars. Are you worried about the athlete — or yourself — during an element or a difficult routine?
“No, I am not. None of them have routines so dangerous that anything could happen to them. You see, dangerous or risky for athletes of these qualities who have gone through methodical training of every element and weave and mastered them perfectly. I have no fears about myself at all. I have to know every routine perfectly and know when to stand where, so that the athlete doesn’t trip over me or I don’t ruin the exercise for her.”
Would you, as a former athlete, be able to perform women’s routines on uneven bars?
“I would be able to do most of them, because today they are performing elements from horizontal bar. We, men, would have trouble with the range of motion, with the toe point, certainly with the stoop circles. Plus — if we managed to fit between the bars — they would surely snap like toothpicks under us.”
JAROSLAV ŠŤASTNÝ
[Note: Šťastný was a part of the Czechoslovak men’s team that won bronze at the 1962 World Championships.]
What can a national team member afford not to be able to do when starting her final preparation, in order to make up for it?
“You’re talking about floor exercise, right? First of all, what they absolutely must know: elements and acrobatic lines. They don’t have to be able to hold their breath yet, which happens because not all the teams have the opportunity to practice the entire floor exercise. And that can be made up here.”
[Note: Hana Lišková’s gym was not big enough for an entire floor mat.]
Too many men probably envy your task — to catch young girls in your arms (see picture). Is it enviable?
“I would advise them not to be jealous. It’s hard work, hard physical work, even if I don’t catch all their weight, as it’s been written about. Of course, over time, that physical effort diminishes as the athletes master their routines more and more.”
What is the thing you have taught the gymnasts that you are happiest about?
“The fact that Květa Vaisová moved the board two feet away from the horse during the vault is enough for women. And most importantly, Bohunka Řimnáčová included a new acrobatic line with two saltos [not a double back] in the floor exercise, which we have been working on for three quarters of a year. In a nutshell, it’s: one-legged back flip, rondat, flik-flak, back flip.”
Are you more curious as a coach about the women’s competition or as a former athlete about the men’s competition in Ljubljana?
“About women, of course. But I’ll be watching both of them closely, because I’ll be there as a filmmaker.”
Stadión, October 15, 1970
V pozadí stojí trenéři
Nezasvěcení vidí jen půvab gymnastky a lehkost, s jakou předvádí své riskantní-sestavy; nevidí za tím měsíce a roky úmorné práce její i lidí kolem ní. Zasvěcení vědí, kolik procent z toho, co umí závodnice, umí zásluhou trenérovou. Tento trenér je skromný. Stojí v pozadí a upřímně se raduje z potlesku, směřujícího k pódiu. Jeho námaha nebyla marná.
Mnoho vynikajících trenérů má naše gymnastika. Nejlepších sedm z nich bylo pozváno, aby se podíleli na závěrečné přípravě reprezentantek před mistrovstvím světa v Lublani. Alena Tintěrová, Dáša a Jaroslav Šťastných, Viera Kováčová, Věra a Jiří Růžičkovi, Petr Kouba, Jaroslav Pařízek. Tři z nich jsme na chvíli vytrhli ze soustředění na: soustředění.
ALENA TINTĚROVÁ
Máte nad závodnicemi vrch, i když se někdy — jako na snímku — na vás dívají shůry?
„Kdybych neměla, tak mi nepomohou ani dvoumetrové štafle. Kázeň musí být, i když to jde s úsměvem. Děvčata mě znají a dobře vědí, kdy přestává legrace a začíná povinnost.“
Jste hlavní trenérkou čs. reprezentantek. Za co všechno zodpovídáte? A za co ne?
„Za všechno, samozřejmě se svými spolupracovníky. Na rozdíl od přípravy na předchozí světové soutěže, kde si trenéři všímali jen svých závodnic z oddílů, má tady každý určen úkol u některé s disciplín. Tato specializace je prospěšná jak pro děvčata, tak i pro trenéry samotné, protože, se naučí pracovat s různými závodnicemi. A za co ne? Za to, jak budou naše gymnastky v Lublani ohodnoceny.“
Které z našich závodnic dáváte pro mistrovství světa největší šance?
„Všem stejné, já se totiž v duchu spoléhám na vyrovnanost družstva. Každá z nich umí něco lépe než ostatní. Nejsem Sibyla, ale kdyby to vyšlo — tak by se Marika Neméthová mohla probojovat do finále na bradlech a v přeskoku, Bohunka Řimnáčová a Soňa Brázdová na kladině, Marcela Váchová v přeskoku, Hanka Lišková v prostných.“
Máte z Lublaně strach, nebo se tam těšíte?
„Všichni se těšíme, i když to nebude lehké. V přípravě se udělalo maximum, určitě o nic méně než v předchozích letech. Je to však sport a tak to taky bereme. Moc jiných věcí, než jen samotná příprava, tam hraje roli. Například nešťastné rozlosování, podle kterého nastupujeme k závodu už ráno a navic ve velmi slabé skupině.“
PETR KOUBA
V českobudějovickém oddíle jste trenérem pouze jediné reprezentantky. Můžete zde v soustředění rozdávat nezištně své rady, nápady a zkušenosti i jiným?
„Nejenže mohu, musím a chci. Při domácí soutěži mám pochopitelně zájem, aby moje závodnice vynikla, ale při mistrovství světa nám jde všem o všechny.“
Jste v tréninku pro tvrdou ruku nebo vlídné slovo?
„To závisí na cvičence. U talentovanějších je třeba být tvrdší, protože ty mají menší chuť a odvahu překonávat potíže. Ale tady v soustředění to nepřichází v úvahu, protože tady se všechny snaží stejně hodně.“
Vaším teritoriem zde jsou bradla. Máte při některém prvku nebo obtížné sestavě strach o závodnici — nebo o sebe?
„Ne, nemám. Žádná nemá sestavy tak nebezpečné, že by se ji mohlo něco stát. Rozumějte — nebezpečné nebo riskantní pro závodnice těchto kvalit, které prošly metodickým nácvikem každého prvku a vazby a perfektně je zvládly. O sebe už vůbec ne. Musím znát dokonale každou sestavu a vědět, kdy kde stát, aby o mne závodnice nezakopla, nebo abych já jí cvičení nepokazil.“
Dokázal byste vy, jako bývalý závodník, zacvičit sestavy žen na bradlech o nestejné výši žerdi?
„Většinu ano, protože dnes se na nich cvičí prvky z hrazdy. Potíže bychom my, muži, měli s rozsahem pohybu, s držením špiček, určitě s přešvihy skrčmo. A navíc — když už by se nám podařilo se vejit mezi žerdě — určitě by pod námi praskaly jako párátka.“
JAROSLAV ŠŤASTNÝ
Co si může reprezentantka dovolit při zahájení závěrečné přípravy neumět, aby to pak dohnala?
„Mluvíte o prostných, že? Nejdřív co musí bezpodmínečně umět: prvky a akrobatické řady. Nemusí ještě umět vydržet s dechem, což se stává, protože ne všechny mají v oddílech možnost cvičit celá prostná. A to se tady dá dohonit.“
Moc mužů vám asi závidí váš úděl — chytat do náruče mladá děvčata (viz snímek). Je to záviděníhodné?
„Radil bych jim, aby nezáviděli. Je to dřina, fyzická dřina, i když nechytám celou jejich váhu, jak se o tom psalo. Samozřejmě se postupem doby tato fyzická námaha zmenšuje, jak závodnice ovládají stále dokonaleji své sestavy.“
Z čeho, čemu jste gymnastky naučil, máte největší radost?
„Z toho, že si při přeskoku Květa Vaisová oddálila můstek od koně o dvě stopy, a to je na ženy dost. A hlavně, že Bohunka Řimnáčová zařadila do prostných novou dvou saltovou akrobatickou řadu, na které jsme pracovali třičtvrtě roku. Stručně řečeno je to: překot vzad na jednu nohu, rondát, flik-flak, překot vzad.“
Jste víc zvědav jako trenér na soutěž žen nebo jako bývalý závodník na soutěž mužů v Lublani?
„Na ženy, pochopitelně. Ale budu sledovat pozorně obojí, protože tam budu navíc ještě ve funkci filmaře.“