In 1970, the FIG Women’s Technical Committee established fourteen as the minimum age for international women’s competition. The rule, however, was based on the gymnast’s age during the calendar year rather than her age on the day of competition. A gymnast could therefore compete while still thirteen, provided that she turned fourteen before the end of the year. Nadia Comăneci offered the most prominent example: when she won the 1975 European Championships in Skien, she was only thirteen years old, but since she would turn fourteen later that year, she was eligible under FIG regulations.
By 1977, that distinction appears to have created some confusion—or perhaps encouraged federations to test how closely the rule would be enforced. Ahead of the European Championships in Prague, France, Yugoslavia, and Poland submitted entries that included gymnasts born in 1964, even though only those born in 1963 or earlier were eligible. Whether the federations misunderstood the precedent set by Comăneci’s participation or simply hoped that the birth years would escape scrutiny is unclear. They did not. The underage gymnasts were identified during the review of the entries, removed from the competition, and excluded from the draw.
Here’s how Ellen Berger, chair of the FIG Women’s Technical Committee, addressed the issue after the draw.
Question for ELLEN BERGER, Chair of the FIG Women’s Technical Committee
A Championship for Children—or Women?
Before the draw for the European Women’s Artistic Gymnastics Championships, to be held in Prague in May, we asked Ellen Berger (GDR), chair of the FIG Women’s Technical Committee, to give us her opinion on a burning question:
Will the European Women’s Artistic Gymnastics Championships in Prague on May 13–14, 1977, be a competition for children—or for women?
At the afternoon press conference, FIG President Yuri Titov described the question of age and competitive activity as a fundamental issue (we will publish his comments on the subject in tomorrow’s issue of Čs. Sport). But let us give the floor to Ellen Berger.
She answered unequivocally:
“The experience of doctors and educators helped us determine the minimum age for gymnasts in international competitions. It is 14. To give an example: Nadia Comăneci competed at the European Championships in Skien two years ago. She had not yet turned fourteen, but she reached the required age during that calendar year. That is what matters. Therefore, gymnasts born in 1963—whether on January 1 or December 31—or earlier may compete at the European Championships in Prague.”
A review of the entries for the Prague championships revealed that some countries had failed to comply with this provision and had entered gymnasts born in 1964.
“I’ll be specific. France, Yugoslavia, and Poland entered some gymnasts who are younger than permitted under FIG regulations. We removed them from the entries, and consequently they were not included in the draw.”
Our next question concerned the possibility of replacing a gymnast who had already been included in the draw.
“Each of the 23 countries was permitted to enter three competitors and one reserve. All of them, the reserve included, are drawn into the individual squads and rotations. If a national federation considers it necessary to replace one of its named gymnasts, it may do so up to 24 hours before the start of the championships. But even after that deadline, the rules permit a substitution. This applies only when there is a medically certified reason preventing participation—for example, if a gymnast included in the draw is injured during warm-ups. In that case, the reserve may take her place, but the substitution must be made no later than thirty minutes before the start of the championships.”
Our final question to Ellen Berger concerned the selection of the GDR team. Why is Annelore Zinke, the world champion on the uneven bars, not on the team?
“Zinke is recovering from a serious illness—she suffered from influenza during the winter. The GDR will therefore be represented by Heike Kunhardt, Steffi Kräker, and Sigrid Trantow.”
M. Fišer
Československý Sport, April 13, 1977
Otázka ELLEN BERGEROVÉ, předsedkyni technické komise žen FIG
Mistrovství dětí, nebo žen?
Před zahájením losování květnového mistrovství Evropy sportovních gymnastek v Praze jsme požádali předsedkyni technické komise žen FIG Ellen Bergerovou (NDR), aby nám řekla svůj názor na žhavou otázku:
Bude mistrovství Evropy sportovních gymnastek 13. a 14. května 1977 v Praze soutěží dětí, nebo žen?
Na odpolední tiskové besedě předseda FIG Jurij Titov otázku věku a závodní činnosti označil za kardinální (poznámku k tomu přineseme v zítřejším čísle Čs. sportu), dejme však slovo Ellen Bergerové.
Řekla jednoznačně:
— Zkušenosti lékařů a pedagogů nám pomohly určit spodní věkovou hranici pro světové soutěže gymnastek. Je to 14 let. Abych uvedla na příkladu — Nadia Comaneciová startovala před dvěma roky na mistrovství Evropy ve Skienu. Čtrnáct let jí ještě nebylo, ale dosáhla potřebného věku v daném roce. To je rozhodující. Na pražském mistrovství Evropy mohou tedy startovat sportovní gymnastky narozené v roce 1963 — bez ohledu, zda 1. ledna nebo 31. prosince — a starší.
Kontrolou se zjistilo, že v přihláškách na pražské mistrovství některé země nerespektovaly toto ustanovení a přihlášily gymnastky narozené v roce 1964.
— Budu konkrétní. Francie, Jugoslávie a Polsko přihlášily některé gymnastky, které jsou mladší, než stanoví pravidla FIG. Ty jsme vyškrtli a tudíž nelosovali.
Další naše otázka se týkala možnosti nahradit vylosovanou gymnastku jinou.
— Každá z 23 zemí měla možnost přihlásit tři závodnice a jednu náhradnici. Ty se také losují do jednotlivých družstev a sledů. Jestliže uzná národní svaz za nutné vyměnit některou jmenovanou gymnastku, má tak možnost učinit nejpozději 24 hodin před zahájením mistrovství. Ale i po této lhůtě připouštějí pravidla výměnu. Ta se však týká jen lékařsky potvrzené zábraně, jestliže např. se vylosovaná závodnice zraní při rozcvičení. Pak může nastoupit místo ní náhradnice, ale nejpozději třicet minut před zahájením mistrovství.
Poslední dotaz Ellen Bergerové se týkal nominace reprezentantek NDR. Proč chybí mistryně světa ve cvičení na bradlech Annelore Zinkeová?
— Zinkeová se zotavuje z těžkého onemocnění — prodělala v zimě infekční chřipku. NDR budou tedy reprezentovat Heike Kunhardtová, Steffi Kräkerová a Sigrid Trantowová.
M. FIŠER
Appendix: The Titov Article
The previous article refers to Yuri Titov’s stance on the question of age in women’s artistic gymnastics. Here is the article in which he addressed the issue in greater detail.
YURI TITOV’S ANSWER TO THE QUESTION: What Age Limit?
At the press conference for the European Women’s Gymnastics Championships in Prague, these were the first questions raised. Understandably so. The sporting public around the world is stirred by the question of how far the rejuvenation of the world’s top gymnasts will go. Latynina became European champion at 29, Čáslavská repeated her victory at 24, Karin Janz was 19 when she stepped onto the podium, Tourischeva 18, and Nadia Comăneci, when she received the title of European all-around champion two years ago, was not yet fourteen.
Yuri Titov asked for the floor at the presiding table. In his day, he was the best gymnast in the world; today, he is the highest official of the world gymnastics federation, the FIG. At first, as if hesitating, he modestly apologized that he did not wish to prolong the press conference. In the end, he did more than answer the journalists’ question. With everyone present listening intently, he spoke knowledgeably and persuasively, as though addressing a coaches’ seminar.
Above all, he spoke as an enthusiastic advocate of gymnastics. He cited the recommendations of doctors who prescribe suitable health gymnastics for twelve-month-old children, and also for six-month-olds and three-month-olds. Today, under proper guidance, exercise is recommended for infants from the first days of life.
At a certain stage of development, health gymnastics leads into competitive gymnastics. Fifteen or twenty years ago, children started at eight or nine. In advanced countries, which managed to work out the right methodology and gave the youngest sporting generation good conditions, the start of competitive training was lowered to ages 6–7.
These countries gained a head start internationally. The prerequisites are what matter: a rational approach to training that follows the child’s physical and psychological capacities, as assessed jointly by a doctor and a teacher.
After 1972 a worldwide scandal erupted over the so-called Korbut salto on beam. Some officials described this connecting element as life-threatening. Today ten-year-old girls perform the Korbut salto well and safely. Why? Because they have proper methodological guidance. Indeed, after the press conference in Prague, before the draw began, two eight-year-old girls came in and, to keep from getting bored, threw side saltos and other combinations in the hotel hall just for fun. At the 1954 World Championships in Rome, such moves gave spectators goosebumps of horror.
In Y. Titov’s view, the lower age limit of world-class gymnasts will not fall any further. He explains that the balance of strength in the world is now evening out. Most countries begin training at six or seven. The lead held by Romania, the USSR, and a few other countries that adopted this method earlier is being closed. As a result, performance will also mature.
Titov offered convincing proof. At the Montreal Olympics the winner was 14, the runner-up 19, and the third-place finisher 23. Comăneci won through flawless execution. That is not a question of age but of the quality of the athlete and her preparation. A gymnast can win at an older age too.
Where will difficulty go next? Titov does not consider the term “difficulty” correct. He prefers the word “development.” It is not merely about piling up complicated flips, but also about aesthetics, creativity in the compositional sense, and expressiveness.
The FIG president also opposes restricting development. If a gymnast were permitted, for example, to include only one salto in her routine, gymnastics would soon stop interesting her, and she would leave for another sport where she could keep developing. The FIG rules, through their requirements, reflect the world average of development. That some gymnasts exceed those requirements, even several times over, is a matter of pioneering and evidence of great mastery. Without these top performances there would be no progress in gymnastics either.
The conclusion? World women’s gymnastics competitions will not lead to a further significant drop in average age. Because most countries now begin training gymnasts at six or seven, the balance of strength will gradually even out again, and the peak age will rise again somewhat. Then in world competitions we will truly be watching the performances not of children but of young sportswomen.
M. FIŠER
Československý Sport, April 14, 1977
ODPOVĚĎ JURIJE TITOVA NA OTÁZKU:
Jaká věková hranice?
Na tiskové konferenci k mistrovství Evropy gymnastek v Praze tyto otázky padly jako první. Pochopitelně. Sportovní veřejnost v celém světě se vzrušuje představou, kam až povede omlazování špičkových gymnastek světa. Latyninová se stala mistryní Evropy v 29 letech, Čáslavská zopakovala své vítězství ve 24, Karin Janzová, když vystupovala na stupeň vítězů, bylo 19, Turiščevové 18 a Nadě Comaneciové před dvěma lety, když přijímala titul absolutní mistryně Evropy, ještě nebylo čtrnáct.
O slovo za předsednickým stolem se přihlásil Jurij Titov. Svého času nejlepší gymnasta světa, dnes nejvyšší funkcionář světové gymnastické federace FIG. Zpočátku, jako by váhal, skromně se omluvil, že by nechtěl prodlužovat tiskovou konferenci. Nakonec neodpověděl jen na otázku novinářů, ale také za soustředěné pozornosti všech přítomných, promluvil zasvěceně a přesvědčivě jako na semináři trenérů.
Především vystoupil jako nadšený propagátor gymnastiky. Odvolal se na doporučení lékařů, kteří ordinují přiměřenou zdravotní gymnastiku dětem 12měsíčním, ale i půlročním, tříměsíčním a dnes už při správném vedení se doporučuje cvičení kojenců od prvních dnů života.
Na zdravotní gymnastiku v určitém vývoji navazuje závodní gymnastika. Před patnácti dvaceti lety se začínalo v osmi devíti letech. Ve vyspělých zemích, kde uměli propracovat správnou metodiku a kde dali nejmladší sportovní generaci dobré podmínky, snížili začátek závodní průpravy na 6–7leté.
Tyto země získaly předstih ve světě. Rozhodující jsou předpoklady. Tedy rozumový přístup k výcviku podle fyzických a psychických možností dítěte, jak je ocení společně lékař a pedagog.
Po roce 1972 vznikl světový skandál kolem tzv. salta Korbutové na kladině. Některé činovnice označily tento meziprvek za ohrožující život. Dnes salto Korbutové dobře a bezpečně zvládají desetiletá děvčátka. Proč? Protože k tomu mají správné metodické vedení. Ostatně i po tiskové konferenci v Praze, než začalo losování, přišly dvě osmileté holčičky, a aby se nenudily, v hotelovém sále jen tak pro zábavu metaly salta stranou a jiné vazby, které při mistrovství světa 1954 v Římě vyvolávaly u diváků husí kůži hrůzy.
Podle názoru J. Titova dolní věková hranice světových gymnastek se dále snižovat nebude. Vysvětluje, že dnes se síly ve světě vyrovnávají. Ve většině zemí se začíná s přípravou v šesti až sedmi letech. Náskok Rumunska, SSSR a některých dalších zemí, které s touto metodou začaly dříve, se vyrovnává. Proto bude i dozrávat výkonnost.
Titov posloužil ostatně přesvědčícím důkazem: v Montrealu na olympijských hrách vítězce bylo 14 let, druhé 19 let, třetí 23 let. Comaneciová vyhrála dokonalým provedením. To není otázka věku, ale kvality závodnice a její přípravy. Vyhrávat může i v pozdějším věku.
Jak dál půjde obtížnost? Titov nepovažuje označení »obtížnost« za správné. Raději volí slovo »vývoj«. Nejde jen o hromadění složitých převratů, ale i o estetiku, tvořivost v kompozičním slova smyslu, prožitek.
Předseda FIG také nesouhlasí s omezováním vývoje. Kdyby závodnice směla například v sestavě zařadit jen jedno salto, brzy by ji gymnastika přestala zajímat a odešla by k jinému sportu, kde by se mohla dále vyvíjet. Pravidla FIG svými požadavky odpovídají průměru světového vývoje. To, že některé gymnastky požadavky převyšují i několikanásobně, je otázka průkopnictví a dokladem vysokého mistrovství. Bez těchto špičkových výkonů by nebylo pokroku ani v gymnastice.
Závěr? Světové soutěže gymnastek nepovedou k dalšímu výraznému snižování věkového průměru. Tím, že dnes už většina zemí začíná s přípravou gymnastek v šesti až sedmi letech, se síly pozvolna znovu vyrovnají, a nejproduktivnější věk se znovu o trochu zvýší. Tak, abychom mohli ve světových soutěžích sledovat skutečně výkony ne dětí, ale mladých sportovkyň.
M. FIŠER