1963 Czechoslovakia Interviews & Profiles WAG

1963: A Profile of Vladimír Prorok, Čáslavská’s Coach

When Čáslavská won the vault title at the 1962 World Championships, Vladimír Prorok was her coach. He was the 1955 European Champion on floor exercise, and when he was coaching Čáslavská in the early 1960s, he was a relatively new but highly dedicated coach — one whom “foreign countries look up to with envy and speak of with the utmost respect.”

Note: Prorok also means “prophet” in Czech. Hence the prophecy references throughout this piece.

The Man in the Background

If their eyes were closed at that moment, the viewers would have the impression that they were alone in the hall. Such was the silence. Just a few seconds, just the few moments it takes a gymnast to vault. Then the colorful wave of the seats stirred violently. Every one of the eighteen thousand present knew before the assistant judges showed their scores that Věra Čáslavská was the new world champion. Even the man sitting quietly nearby knew it. The most insider of insiders. He smiled quietly, perhaps like an artist who puts down his brush or chisel and looks at the finished work with satisfaction.

There is no talk of coaches when the winners are announced. However, everyone in the gymnastics world knows that Vladimír Prorok is behind the success of the second-best gymnast from the Prague championships.


How did Vladimír Prorok get into gymnastics in the first place? He and his five boys must have had other things on their minds than introducing their children to the secrets of the sport. Each of Mr. Prorok’s sons had to take care of his own physical fitness. Country boys have always known how to do it. The sweetest apples grow at the top of the trees, and you must deny yourself such a treat if you can’t climb up there. To jump across a stream; to swim across a pond; to measure strength with the warriors from the neighboring village (and then to run home as fast as possible to get the most out of your mother’s bowl), these are disciplines that require no method books or trainers.

It was no different in Poštorná near Břeclav. When the sixteen-year-old Vladimír joined Sokol for the first time in 1945, he had already read the sports textbook. However, his report card wasn’t exactly filled with A’s in his senior year. The teacher Svozílek, who ruled the children in Poštorná both at school and in the gym, prepared him carefully, but what could he do, the first match with the boys from behind the hills during the Slovácká župa meeting was not a good one. Vladimír Prorok ranked fifteenth out of fifteen. Fortunately, the prophets of his future were different then. Brno apparatus magnates “Gustav Hrubý and Co.” — as the ex-champion of Europe in floor exercise calls them — gave the country boy a proper inhalation of the intoxication of somersaults, flips and giant swings and listened to the sirens hidden among the horses, parallel bars, horizontal bars, rings, and mats. Then he didn’t need much more. He had gone to military service. With it, after six months of ATK, there was a collective of mature gymnasts – Kejr, Svoboda, Kolejka, Karas, Mikulc, Daniš, a chance to train properly – and the gymnast was ready. However, a series of injuries – Achilles tendon, back muscles, shoulder – always as if on purpose just before big competitions was the reason that of the valuable trophies prepared for him, Vladimír Prorok brought only the gold for the floor exercise from the European Cup in Frankfurt [in 1955].


Fate paved the way from Poštorná to Prague and twisted it with zigzags from the shop counter to the military uniform to the coaching profession. Vladimír Prorok has always been a coach. As an older junior, he was already coaching younger ones, and during his competitive activities, he took care of boys in the Prague Jawa. When the Proroks got an apartment after a five-year wait, they didn’t want to say goodbye to Prague. Rather, Vladimír said goodbye to the army and the Czechoslovak gymnasts got their first professional coach. Not just any gymnasts — Bosáková, Krausová, Trmalová, Čáslavská. Not just any coach — the distance coaching school made him an expert and his early appointment from the central section confirmed his first-class status.

The gym became his second home. A second home? You judge for yourself. After the mornings spent running around doctors; with whom he is constantly in touch for the sake of his athletes, around the schools, where he negotiates their release for competitions and casually – just to make the point – inquires about the school grades, after these mornings, in which he finds time here and there for a movie (only gymnastics), studying muscle groups, specialized literature, but not at all for the remaining three family members, he comes to the base in the Sports Hall. Immediately after him, the “old” gymnasts Čáslavská and Cmíralová appear there, from five o’clock onwards, the teenage and junior girls, followed by the young students. No relaxation for the coach. The top athletes have to be treated individually, the others train in groups of two or three at most. (“When there are more women together, they start talking and don’t practice anymore.”) Since even the most skilled coach has no more than one nerve and two hands, Libuše Proroková took charge of the smallest ones under the guidance of her husband. The reason is also different — if the mountain cannot follow Muhammad… the mother has already come with her daughter Vladena to see her father at the gym.

Eight hours should be devoted to work, eight to play, and the same to sleep. If one takes the former twice as long, one would have to make the day a third longer. But time is merciless. There is nothing to do but cut back. Vladimír Prorok has erased fun from everyday life. Since he doesn’t even count Saturdays as a day off, that leaves Sundays. Wrong! A coach lives a life without Sundays. That’s when the competitions are, or practice or training. At least a holiday then? The longest vacation Vladimir Prorok has had since 1958 was ten days.


The best athlete that coach Prorok has in his school is undoubtedly Věra Čáslavská. Not just for her performance. Someone like coach Prorok doesn’t sit behind a desk for hours to come up with something new. He searches, researches, creates, finds, and verifies right in the gym. He applies elements from men’s gymnastics, he tries acrobatics exercises on the equipment. And Věra is like the most perfect malleable mass from which the coach kneads his ideas. Full of boundless trust in her coach, she becomes a collaborator as she fearlessly tries everything and, in her own way, imagines and completes his intentions. Their respect is mutual. The coach says of Čáslavská: “Věra is so good that she would be an excellent gymnast for any coach.”

[Note: In her autobiography, Čáslavská is dismissive of Prorok. Eventually, Čáslavská would be coached by Jaroslava Matlochová.]

He is far, however, from forgetting the others because of the best one. The results speak better than words of praise: a full one-third of the eighteen-member junior team of the Czechoslovakia are Prorok’s girls. In preparation for the Olympic Games in Tokyo, he has four — besides Čáslavská and Cmíralová, also Košt’álová and Řimnáčová. One-third of the nine-member A-team came from under his wings. But not only that. The girls are growing into a disciplined, dedicated team under the coach’s guidance. The older ones are helping to put together optional routines for the younger ones, the younger ones are helping each other to learn, and the little ones are making everything easier by at least learning precision. And they all come together in annual summer training camps.


He could not be a prophet to himself, but to others, that is another matter! When a gang of gymnastics-hungry kids descends on his gym during recruitment, all he has to do is look, try, ask around, and without big words or majestic gestures he predicts, “Girl, you could be something!” The lucky few who remain after being selected from a few hundred applicants can be sure that something will be made of them when this coach takes them on. The women’s coach that foreign countries look up to with envy and speak of with the utmost respect, the coach for whom the designation “exemplary” is far from being an honorary title, this coach has one great desire — to coach men.

Do not stone the Prophet!


Stadión, June 21, 1963

Muž v pozadí
21. června
Mít v tu chvíli oči zavřené, měl by divák dojem že je v celé hale sám. Takové tam bylo cícho. Jen pár vteřin, Jen těch několik okamžiků, které potřebuje gymnastka k přeskoku. Potom se pestrobarevná hladina sedadel bouřlivě rozčeřila. Každý z osmnácti tisíc přítomných věděl ještě dříve než pomocnice rozhodčích ukázaly známky, že se Věra Čáslovská stala novou mistryní světa. Věděl to i muž sedící klidně opodál. Nejzasvěcenější ze zasvěcených. Tiše se usmíval, asi jako umělec, který odloží štětec či dláto a spokojeně prohlíží hotové dílo.
Při vyhlašování vítězů se nehovoří o trenérech. V gymnastickém světě však kdekdo ví, že v pozadí za úspěchem druhé nejlepší gymnastky z pražského mistrovství stojí Vladimír Prorok.
Jakým řízením osudu se Vladimir Prorok vůbec ke gymnastice dostal? V roc s pěti kluky měli jistě jiné starosti, než ovat ratolesti do tajů sportů. O svou tělesnou zdatnost se musil každý z Prorokovic synků postarat sám. Venkovští kluci odedávna vědí, jak na to. Nejsladší jablka rostou až na vrcholech stromů a takovou pochoutku si musíš odepřít, neumíš-li se tam vyšplhat. Přeskočit potok; přeplavat rybník, změřit sily s válečníky ze sousední vši (a potom co nejrychleji doběhnout domů, aby se na tebe z máminy mísy dostalo nejvíc), to jsou discipliny, k jejichž plnění není třeba vydávat žádné metodické příručky ani školit trenéry.
V Poštorné u Břeclavi tomu nebylo jinak. Když se šestnáctiletý Vladimír dostal v pětačtyřicátém roce Poprvé do Sokola, měl už sportovní slabikář dávno pročtený. Ve vyšším postupném ročníku se však jeho vysvědčení jedničkami zrovna nehemžilo. Učitel Svozílek, který vládl poštorenským dětem ve škole i v tělocvičně, ho sice připravoval pečlivě, ale co naplat, první utkání s borci zeza humen při sletovém závodě Slovácké župy dopadlo neslavně. Vladimír Prorok byl z patnácti patnáctý. Naštěstí proroky jeho budoucnosti byli tenkrát jiní. Brněnští nářadoví velmožové „Gustav Hrubý a spol.“ — jak je dnes nazývá exmistr Evropy v prostných — dali venkovskému klukovi řádně vdechnout opojnost přemetů, salt [saltos] a veletočů [giant swings] a naslouchat sirénám skrytým mezi koni, bradly, hrazdami, kruhy a žíněnkami. Pak už mnoho nepotřeboval. Přišla vojna. S ní po půlroce ATK, tam kolektiv vyspělých gymnastů Kejře, Svobody, Kolejky, Karase, Mikulce, Danie, možnost pořádného tréninku — a gymnasta byl hotov. Avšak série zranění — achilovky, zádových svalů, ramene — vždy jako by naschvál těsně před velkými závody byla příčinou, že z cenných trofejí i pro něho připravených přivezl Vladimír Prorok jenom zlatou za prostná z Evropského poháru ve Frankfurtu.
Sudičky vydláždily cestu z Poštorné do Prahy a zatočily ji klikatinami od obchodního pultu přes vojenskou uniformu k trenérskému povolání. Cvičitelem byl Vladimír Prorok odjakživa. Jako starší dorostenec již trénoval mladší, při své závodní činnosti se staral o kluky v pražské Jawě. Když se pak po pětiletém čekání dočkali Prorokovi bytu, nechtěli se loučit s Prahou. Raději se Vladimír rozloučil s armádou a československé gymnastky dostaly prvního trenéra z povolání. Ne ledajaké gymnastky — Bosáková, Krausová, Trmalová, Čáslavská. Ne ledajakého trenéra
— dálková trenérská škola ho pasovala na odborníka a brzké jmenování z ústřední sekce jeho prvotřídnost potvrdilo.
Tělocvična se mu stala druhým domovem. Až druhým? Jen posuďte sami. Po dopoledních, proběhaných po doktorech; s nimiž je kvůli svým svěřenkám neustále ve spojení, po školách, kde jim vyjednává uvolnění na závody a jen tak mimochodem — aby řeč nestála — se poptá po prospěchu, po těchto dopoledních, v nichž mu tu a tam vybude čas na film (pouze gymnastický), studium smyček, odborné literatury, ale vůbec už ne na zbývající tři členy rodiny, přichází do základny ve Sportovní hale. Hned po něm se tam objeví „staré“ gymnastky Čáslavská a Cmíralová, od pěti hodin dorostenky a juniorky, po nich žákyně. Žádný oddech pro trenéra. Vrcholovým závodnicím se musí věnovat individuálně, ostatní cvičí ve skupinkách po dvou, nejvýše po třech. („Jak je víc ženských pohromadě, už se baví a necvičí.“) Protože ani nejzdatnější trenér nemá víc než jedny nervy a dvě ruce, ujala se nejmenších pod vedením svého muže Libuše Proroková. Důvod je také jiný — nemůže-li jít hora za Mohamedem… přišla matka již i s dcerou Vladěnou za tátou do tělocvičny.
Osm hodin má člověk věnovat práci, osm zábavě, tolikéž spánku. Vezme-li si někdo, prvého dvojnásob, musel by mít den o třetinu delší. Čas je však neúprosný. Nezbývá než škrtat. Vladimír Prorok vymazal zábavu ze všedních dnů. Protože ani soboty nepočítá do oddechových časů, zbývají neděle. Chyba lávky! Trenér žije, život bez nedělí. Tehdy jsou závody, nácvičné, školení. Aspoň tedy dovolená? Nejdelší dovolená, kterou měl Vladimír Prorok od osmapadesátého roku, čítala deset dnů.
Tim nejlepším, co trenér Prorok ve své škole má, je nesporně Věra Čáslavská. Nejen pro své výkony. Trenér Prorokova typu neprosedí dlouhé hodiny za stolem, aby vymyslel něco nového. Hledá, zkoumá, tvoří, nachází a ověřuje si přímo v tělocvičně. Aplikuje prvky z mužské gymnastiky, na nářadí zkouší cviky z akrobacie. A Věra je jako nanejvýš dokonalá tvárná hmota, z níž trenér hněte své představy. Plna bezměrné důvěry ve svého trenéra stává se z cvičenky spolupracovnici, když nebojácně všechno zkusí a svým dílem domýšlí a dotváří jeho záměry. Jejich úcta je vzájemná. Trenér o Čáslavské říká: „Věra je tak dobrá, že by byla vynikající gymnastkou u kteréhokoliv trenéra.“
Pro tu nejlepší však zdaleka nezapomíná na ostatní. Lépe než slova chvály hovoří výsledky: plnou třetinu z osmnáctičlenného juniorského družstva ČSSR tvoří Prorokova děvčata. V přípravě na olympijské hry v Tokiu má čtyři — kromě Čáslavské a Cmíralové ještě Košťálovou a Řimnáčovou. Z devítičlenného reprezentačního A-družstva opět jedna třetina vyšla zpod jeho křídel. Ovšem nejen to. Z děvčat roste pod vedením trenéra ukázněný, obětavý kolektiv. Starší pomáhají skládat volné sestavy pro mladší, mladší si pomáhají navzájem s učením a ty nejmenší vše usnadňují aspoň tím, že se učí přesnosti. A všechny dohromady se sžívají v každoročních letních výcvikových táborech.
Sám sobě prorokem být neuměl, ale ostatním, to už je jiná věc! Když se mu při náborech sejde do tělocvičny hejno gymnastiky-chtivých dětí, stačí mu podívat se, vyzkoušet, poptat se a bez velkých slov a majestátných gest předpoví: „Holka, z tebe by mohlo něco být!” Těch pár šťastných, které zůstanou po výběru z několika set uchazeček, si může být jisto, že z nich něco bude, když se jich ujme tento trenér. Trenér žen, po kterém cizina závistivě pokukuje a o kterém mluví s největším respektem, trenér, u něhož označení „vzorný“ zdaleka není jen čestným titulem, tento trenér má jedno jediné velké přání – trénovat muže.
Nekamenujte Proroka!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.