With three months to go until the World Championships, the Czechoslovak women’s team looked strong at the national championships. Not only did Čáslavská score a 10.0 on floor, but they had seven gymnasts score a 76.00 or better in the all-around.
On the men’s side, there was much rumination about what went wrong in Tokyo. At the 1962 World Championships, the Czechoslovak men were third. At the 1964 Olympic Games, they dropped to sixth. Sotorník, the head coach of the team, even mentions his team’s work with a psychologist.
Here’s the coverage of the 1966 Czechoslovak Championships from the sports magazine Stadión.
Quick Links: Women’s Results | Women’s Coverage | Men’s Coverage: An Interview with Sotorník
Women’s Results
All-Around
1. Věra Čáslavská — 78.95
2. Jaroslava Sedláčková — 77.25
3. Marianna Krajčírová — 77.15
4. Jana Kubíčková — 76.95
5. Jindra Košťálová — 76.75
6. Bohumila Řimnáčová — 76.50
7. Hana Lišková — 76.00
8. Světlíková — 75.90
9T. Zdena Hubená — 75.75
9T. Miroslava Skleničková — 75.75
11. Hana Vorlíčková (Růžičková) — 75.25
Vault
1. Věra Čáslavská — 19.65
2. Miroslava Skleničková — 19.35
3. Jana Kubičková — 19.30
Uneven Bars
1. Věra Čáslavská — 19.80
2. Marianna Krajčírová — 19.641
3. Jaroslava Sedláčková — 19.275
Balance Beam
1. Věra Čáslavská — 19.70
2. Jindra Košťálová — 19.50
3. Jaroslava Sedláčková — 19.408
Floor
1. Věra Čáslavská — 19.925
2. Jana Kubičková — 19.60
3. Jaroslava Sedláčková — 19.575
Women’s Coverage
EXPORT PERFORMANCE
Women’s gymnastics three months before the World Championships • Very good level of the top eleven at the National Championships • Čáslavská received ten points for the optional floor routine • Two school graduates, Řimnáčová and Krajčírová, passed this test with excellent scores • Will Lišková go to Dortmund to gain experience? • The Prague people had little interest in export performances
• The greatest response among the audience and the deepest impression among the experts came from the optional routines. What our leading athletes showed on the green carpet was one of the greatest experiences of the Gymnastics Championships. Tenderness and thrilling pace, high acrobatic value and feeling of music turn the routines into masterpieces that must captivate not only the laymen.
• A storm of enthusiastic applause always broke out after moments of tense silence. That’s when the audience could finally exhale after the end of the optional routines on uneven bars. We were almost afraid to exhale at the risky and bravura execution of some elements by Jindra Košt’álová and Zdena Hubená, who at one point flew through the air and reached into the void, or during the final hecht with a full turn by Řimnáčová, or at the forward flip from the dismount off the high bar by Skleničková. And above all, Věra Čáslavská’s well-known element from the Tokyo Olympics: the full turn in the hang on the high bar.
• The youngest participant Hanka Lišková from Jihlava attracted the attention of the audience. She is a talented athlete with extraordinary potential who could follow in the footsteps of Eva Bosáková and Věra Čáslavská in the future. It is interesting to watch her sporting growth: from her earliest childhood, she was preparing for the path of figure skating and only at the age of eleven she tried her luck in competitive gymnastics. After three years she finished 7th in the highest competition. The apple didn’t fall far from the tree (her father was an excellent representative in competitive gymnastics; her mother [Zdena Honsová], a winner at the London Olympics).
• However, we were also pleased with a number of young female athletes, whose performances are getting closer to those of the national team and are a guarantee that we have a smooth replenishment of the national team for the future.
• Despite the sultry atmosphere of Saturday evening, the Prague championship deserved more interest from our spectators.
Stadión, June 22, 1966
EXPORTNÍ VÝKONY
Ženská sportovní gymnastika tři měsíce před světovým šampionátem • Velmi kvalitní úroveň první jedenáctky na mistrovství republiky • Čáslavská obdržela za volná prostná deset bodů • Dvě maturantky, Řimnáčová a Krajčírová, obstály i při této zkoušce na výbornou • Pojede Lišková na zkušenou do Dortmundu? • Pražané měli malý zájem o exportní výkony
• Největší ohlas u diváků a nejhlubší dojem u odborníků zanechaly skladby volných prostných. To, co ukázaly naše přední závodnice na zelené ploše koberce, patří mezi největší zážitky gymnastického mistrovství. Něžnost i strhující tempo, vysoká akrobatická hodnota i procítění hudby vytváří ze sestav vrcholná díla, která musí strhnout nejen laiky.
• Bouře nadšeného potlesku zaburácela vždy po chvílích napjatého ticha. To když diváci konečně mohli vydechnout po závěru volných sestav na bradlech. Skoro se bojíme vydechnout při riskantním a bravurním provedení některých prvků Jindry Košťálové a Zdeny Hubené, které v jednom momentu letí vzduchem a sahají do prázdna, nebo při závěrečné letce s dvojitým obratem Řimnáčové, či při saltu vpřed z odkmihu na vyšší žerdi Skleničkové. A především také při známém prvku Věry Čáslavské z tokijské olympiády: dvojném obratu ve visu na vyšší žerdi.
• Zvýšenou pozornost hlediště upoutala nejmladší účastnice závodu Hanka Lišková z Jihlavy. Vyrůstá v ní talentovaná závodnice s mimořádnými předpoklady, která by mohla v budoucnu jít ve stopách Evy Bosákové a Věry Čáslavské. Je zajímavé sledovat její sportovní růst: Od nejútlejšího dětství se připravovala na dráhu krasobruslařky a teprve v jedenácti letech zkusila závodnické štěstí i ve sportovní gymnastice. Po třech letech skončila v nejvyšší soutěži na 7. místě. Jablko nepadlo daleko od stromu (otec byl vynikající reprezentant ve sportovní gymnastice, matka vítězkou londýnské olympiády).
• Potěšila nás však i řada mladých závodnic, které se svými výkony přibližují reprezentantkám a tvoří záruku, že i pro budoucnost méme plynulé doplňování reprezentačního družstva zajištěno.
• Přes dusnou atmosféru sobotního večera zasloužilo si pražské mistrovství více zájmu našich diváků.
Men’s Coverage
After the championship and before Dortmund
6 July 1966
The results showed what was and was not between the third place of our gymnasts at the World Championships in Prague and the sixth place in the Tokyo Olympic competition, apart from the time gap of two years. After the 1966 Czechoslovak championships we talked to the national gymnastics coach Leoš SOTORNÍK about how the fruits of another gymnastics biennium are ripening for the September harvest in Dortmund:
The championship was one of the checkpoints for the 1966 World Championships. Did you return from Gottwaldov satisfied?
The level was planned to be higher, the competition was a bit quieter than the previous one, although there was no shortage of disappointments. We were expecting a stronger result from Václav Kubička. We were pleased to see Karel Klečka still able to compete. The new national champion, Bohumil Mudřík, went through the competition calmly, but not without a mistake. We are sorry that Krbec didn’t deal with the optional high bar, but he also showed honesty in his preparation. Skoumal confirmed again that he is in consideration for the team, just like Jiří Kubička. It will be difficult to decide between these two and the still injured Šťastný and Boček, who did not participate in the championship in Gottwaldov. All in all, if our men had performed as they did at the CSSR championships, they could have fought on equal terms with the GDR team at the World Championships.
Before and after Tokyo, the preparation of the national team was criticized. Have you taken a lesson from the criticism?
We didn’t rush the search competition and international competition this time. We are also trying to cut down the summer rest period, that is the transition between the culmination of one stage towards the CSSR championship and the final preparation for Dortmund. At the end of July and in August we will see how seriously the athletes have taken it.
Who is responsible for their preparation?
The coaching board emphasizes that it’s the collective – this time of practitioners and theorists. The group of theoreticians is represented by Karel Appelt, Gustav Hrubý, and Josef Libra; the group of coaches by Miloš Kolejka, Zdeněk Růžička, and myself. We have prepared a thorough training plan; the coaching board has given comments on it and is checking its implementation. However, the most elaborate plan will be of no use if the athletes themselves do not want to fulfill it. There was a plan before the Olympics too, but people didn’t follow it. Non-compliance also did a lot of harm then.
Does that mean there is no non-compliance this time?
The interplay between coaches and athletes is good. However, we don’t know what the nomination decision will bring; of course, there are more than seven candidates for the team.
When will the nomination competition be held?
We don’t want to do an official nomination competition. In the final preparation, we have several internal competitions for which we will divide the athletes into two or three teams. Of course, we will closely monitor their performances. However, the main purpose will be to induce and make them familiar with the atmosphere of the competitions, so that they get used to it and at least partially get rid of the existing considerable nervousness resulting from the competitive environment.
People often talk about the poor mental preparation of our gymnasts.
I’m aware of that. I try to understand them and remove fear and insecurity during training. I was especially concerned about Václav Kubička, who is considered our most talented gymnast in the world and yet he cannot go through a competition calmly and without failure. At this year’s championships, it was his mistakes on the pommel horse that deprived him of an almost certain title. But even with the help of psychologist Associate Professor Vaněk, we have not yet been able to eliminate his lack of confidence.
Doesn’t the uncertainty and fear stem from the knowledge that the athletes have not done their best in their preparation?
The athletes know their shortcomings and spend a lot of time on apparatuses where their performance is weaker. But somewhere inside them, the fear remains and then a split second is enough and even really honest preparation won’t help.
What is the position of our men in the world today?
We are still one of the leading teams. According to the evaluation of foreign experts, we should fight for 3rd to 6th place. We have a fairly balanced team and some individuals — if they manage to perform well — could make it into the top 20.
What do we need to be able to defend our bronze medal from the 1962 World Championships?
Above all, the enthusiasm of the athletes, their self-denial, and willingness to sacrifice everything for their sport. And on the other hand, the understanding of the responsible officials for the little things that can affect the performance of the athletes. In our country, a lot of support and help is being promised, but the implementation tends to lag behind.
We are witnessing that in the world, men’s teams are also rejuvenating rapidly. How are the Czechoslovak ones?
If Pazdera and Gajdoš (both 1936), who did not place at the national championship, are not on our team and if Bočko (1941) and Skoumal (1944) come instead, the age average will decrease. Soumar, Fejtek, Reizenthaler or Polepil all have the path open into the team for other world competitions.
How do we cope with the global developments in the concept of gymnastics?
The representatives have moved up a bit in the difficulty of the optional routines, and some even manage to achieve maximum performance. However, we cannot be satisfied with the rhythm and dynamics everywhere. We therefore rely mainly on the youngsters who train in a modern way from the beginning, and this then changes the training of the whole team.
Interviewed by Míla Hanzlíková
Stadión, July 6, 1966
Po mistrovství a před Dortmundem
6. července 1966
Co bylo a nebylo mezi třetím místem našich sportovních gymnastů na pražském mistrovství světa a šestým v tokijské olympijské soutěži kromě časové mezery dvou let, ukázaly výsledky. O tom, jak nám dozrávají plody další gymnastické dvouletky pro zářijovou sklizeň v Dortmundu, jsme si pohovořili po mistrovství ČSSR 1966 s trenérem reprezentantů Leošem SOTORNÍKEM:
Mistrovství bylo jednou z prověrek na MS 1966. Vraceli jste se z Gottwaldova spokojení?
Úroveň byla plánovitě vyšší, závod trochu klidnější než předchozí, i když o zklamání nebyla nouze. Očekávali jsme výraznější výsledek Václava Kubičky. Potěšil nás Karel Klečka, že se pořád ještě umí porvat. Nový mistr republiky Bohumil Mudřík prošel závodem klidně, ale ani on ne bez chyby. Mrzí nás, že se Krbec nevypořádal s volnou hrazdou, ovšem i on prokázal poctivost v přípravě. Skoumal znovu potvrdil, že přichází v úvahu pro družstvo, právě tak jako Jiří Kubička. Bude těžké rozhodnout mezi těmito dvěma i dosud zraněnými Šťastným a Bočkem, kteří se mistrovství v Gottwaldově nezúčastnili. Celkově se dá říci; kdyby naši muži zacvičili tak, jako na mistrovství ČSSR, mohli by rovnocenně bojovat na mistrovství světa s družstvem NDR.
Před Tokiem i po něm se kritizovala příprava reprezentačního družstva. Poučili jste se z kritiky?
Neuspěchali jsme tentokrát vyhledávací závod a mezistátní utkání. Snažíme se také stáhnout letní období odpočinku, to je přechod mezi vyvrcholením jedné etapy k mistrovství ČSSR a závěrečnou přípravou na Dortmund. Koncem července a v srpnu se ukáže, jak vážně to závodníci brali.
Kdo je odpovědný za jejich přípravu?
Trenérská rada zdůrazňuje, že kolektiv — tentokrát praktiků a teoretiků. Skupinu teoretiků představují Karel Appelt, Gustav Hrubý a Josef Libra, druhou trenérskou Miloš Kolejka, Zdeněk Růžička a já. Připravili jsme důkladný plán přípravy, trenérská rada dala k němu připomínky a kontroluje jeho plnění. Ovšem sebepromyšlenější plán nebude nic platný, nebudou-li závodníci sami chtít ho splnit. Před olympijskými hrami plán byl taky, ale lidé se jím neřídili. Tehdy udělal hodně zle také nesoulad.
Znamená to, že tentokrát nesoulad není?
Souhra trenérů a závodníků je dobrá. Nevíme ovšem, co přinese rozhodnutí o nominanci; kandidátů do družstva je pochopitelně víc než sedm.
Kdy bude nominační závod?
Oficiální nominační závod dělat nechceme. V plánu závěrečné přípravy máme několik interních závodů, pro které rozdělíme závodníky do dvou tří družstev. Samozřejmě budeme pečlivě sledovat jejich výkony. Ovšem hlavním smyslem bude navodit a přiblížit atmosféru závodů, aby si na ni zvykli a aspoň částečně se zbavili dosavadní značné nervozity, vyplývající z prostředí soutěží.
Často se hovoří o špatné psychické přípravě našich gymnastů.
Jsem si toho vědom. Snažím se jim porozumět a v průběhu tréninku odstraňovat strach a nejistotu. Zejména mi šlo o Václava Kubičku, kterého ve světě považují za našeho nejnadanějšího gymnastu a přece nedokáže projít závodem klidně a bez nezdaru. Na letošním mistrovství ho právě chyby na koni našíř připravily o téměř jistý titul. Ale ani ve spolupráci s psychologem docentem Vaňkem se nám nepodařilo dosud jeho nedostatek sebedůvěry odstranit.
Nevyplývá nejistota a strach z vědomí, že závodníci neudělali v přípravě maximum?
Závodníci vědí o svých nedostatcích a věnují svým slabším nářadím spoustu času. Ale někde uvnitř v nich strach zůstává a potem stačí zlomek vteřiny a ani skutečně poctivá příprava nepomůže.
Jaké je dnes postavení našich mužů ve světě?
Stále patříme mezi přední družstva. Podle hodnocení zahraničních odborníků bychom měli bojovat o 3. až 6. místo. Máme poměrně vyrovnané družstvo a někteří jednotlivci — podaří-li se jim dobře zacvičit — by se mohli dostat do první dvacítky.
Co nám chybí, abychom mohli s klidem obhajovat bronzovou medaili z MS 1962?
Především zapálení závodníků, sebezapření a ochota vše obětovat pro svůj sport. A na druhé straně u odpovědných činitelů pochopení i pro maličkosti, které mohou ovlivnit výkon sportovců. U nás se hodně slibuje podpora i pomoc a s uskutečňováním je to slabší.
Jsme svědky toho, Jak se ve světě také družstva mužů rychle omlazují. Jak československé?
Nebude-li v našem družstvu Pazdera a Gajdoš (oba ročník 1936), kteří se neumístili na mistrovství republiky, a přijde-li místo nich Bočko (1941) a Skoumal (1944), sníží se věkový průměr. Pro další světové soutěže mají cestu do družstva otevřenu Soumar, Fejtek, Reizenthaler nebo Polepil.
Jak so vyrovnáváme so světovým vývojem v pojetí gymnastiky?
Reprezentanti trochu postoupili nahoru v obtížnosti volných sestav a leckterým se daří i maximální provedení. Ne všude však můžeme být spokojeni s rytmem a dynamikou. Spoléháme proto hlavně na mladé, kteří již od začátků trénují moderním způsobem, a to potom změní i cvičení celého družstva.