In 1966, the Czechoslovak women’s team won gold at the World Championships in Dortmund. But what was their training system like? Who were their main coaches? What improvements could be made?
This article, published in Stadión months before the World Championships, gives us a glimpse into how Czechoslovakia structured its elite training.
Give a Round of Applause to the Coaches, Too
One announcement of the control competition for gymnasts sufficed to sell out the hall in Ostrava. This is not a new thing lately. Women’s gymnastics is popular, the names of Čáslavská, Košt’álová, Sedláčková, Řimnáčová, Tkačíková, Kubičková, and many others are enough of a magnet to fill halls and training halls. This year, the World Championships in Dortmund are ahead of us. We have no fear of it. We will definitely build a strong team, we have enough suitable substitutes and we have a strong and large youth base for the future. Let’s focus on this base in this reflection and let’s also talk about those who usually stand in the background when the spectators enthusiastically reward outstanding performances.
IN GYMNASTICS AS IN ART
The role of gymnastics coaches is extremely difficult. These days, it is not enough to master the technique and methodology and, of course, the top elements. Gymnastics is like art. You are always looking for and creating something new. Original elements, linkages, and optional routine composition are invented. Success can only be enjoyed through the creative cooperation of the coach and the athlete. It takes a lot of imagination, a great deal of courage to experiment (especially with female athletes), and then the careful study of the technique and methodology of the new element. It is not just a matter of inventing something new; it is necessary to find out at the same time how to train and bring the element or connection to absolute perfection, with a minimum loss of strength.
Equally important is the athlete’s mental preparation. She has to cope with these — sometimes very tricky elements — mentally. Close contact with the coach is indispensable in such a case. To get an idea of how much effort and effort it takes to train one single original element, we only need to recall Věra Čáslavská’s preparation before the Olympic Games in Tokyo. Under the guidance of coach Prorok, she practiced for almost a year on the uneven bars the twisting release, and then — just during the final competition in Tokyo — she failed. This is not a criticism, but just a confirmation of how much difficulty and art gymnastics has to offer.
BRATISLAVA, BRNO… AND PRAGUE?
The establishment of sports bases in various centers around the country has made it extremely easy — in addition to the care of top athletes — to take care of talented young people. Today, after several years of operation of the sports bases, we can already see concrete results. One of the strongest centers is in Bratislava [Slovakia], and its activity was documented by the results of the junior girls’ optional routine competition in Meziboří. There were 35 athletes from all over the country and the first five places were taken by the young hopeful from Bratislava. The result is proof of the correct, systematic care for the youngest talents, who are taken care of by a team of coaches: former national team member Viera Mehešová-Kováčová, Ján Čižík (who is also training Krajčírová), Molnár, Čižíková, and Hubová. We will hear more about the youngest gymnastic generation from Bratislava. In the meantime, let’s note down the names for the coming months – Mellnárová, Krásná, Kostková, and Falťanová.
The Brno hatchery, led by experienced coaches Věra and Jiří Růžička and former national team player Matoušková, is the mainstay around which the reserves for the junior team are concentrated. The Karkan sisters, Lukášová, and a number of others have all the prerequisites to put on the jersey with the national emblem.
The Prague gymnastic youth is suffering from the fact that most of the coaches work with the national team (Matlochová, Tintěrová, Hudečková, and Trmaslová) and that they have much less time to lead the youth. Surely it would be worthwhile to form a coaching team here too, which would take care exclusively of finding and preparing the youngest gymnastic talents.
Jihlava is a special chapter. One of our greatest gymnastic hopes — Hanka Lišková — is growing up there. She is the youngest gymnast in the world to ever wear the national jersey. Several years of previous training in figure skating gave her sufficient physical training. Her parents are taking care of her further successful sports growth. Not everyone has a father who was a former national team champion and a mother who was a champion in gymnastics at the 1948 London Olympics.
[Note Lišková’s mother was Zdena Honsová, who would have won the 1948 all-around title had there been a women’s all-around competition.]
IN ALL CORNERS OF THE HOMELAND
There is no doubt now that our gymnastics experts are able to estimate the aptitude for this demanding sport already in children who apply to gymnastics clubs. With careful preparation, they can even reach the first performance classes of youth or adults. The biggest challenge, however, is crossing the line to the master class. Only the most diligent and talented can cross that line.
We certainly cannot complain about low interest or lack of available children. During my research in the Eastern Slovakia region, I met such well-prepared teams during the SHMP gymnastic rounds that I can write in full confidence: gymnastics has firmly and healthily established itself here. I was surprised by a similar unexpected interest during the lesson in Tatra Kopřivnice. Over ninety people interested in gymnastics gathered for a two-day methodological seminar. Many of them demonstrated considerable gymnastic knowledge and the necessary basic skills. It would definitely be most beneficial if the gymnastic coaches of the Ostrava sports base would take them up and help them at least in the beginning of their sport growth.
Looking around the various places in Czechoslovakia, gymnastic life is in full swing everywhere. We don’t have to worry about talent. It is a pity that there are relatively few competitions in which athletes could test their qualities and measure their skills. I think that it would be worth considering including a special gymnastic piece for young gymnasts in the next program of the IV National “Spartakiada” Games, which would illustrate that gymnasts are not only in the ranks of soldiers, but that Czechoslovakia has a gymnastic base among the youth.
HANA VLÁČILOVÁ
Stadión, March 30, 1966
Také trenérům tleskejte
Stačilo oznámení o kontrolním závodu gymnastek a ostravská hala byla vyprodaná. Není to v poslední době novinka. Ženská sportovní gymnastika je populární, jména Čáslavská, Košťálová, Sedláčková, Řimnáčová, Tkačíková, Kubičková a mnohá další jsou dostatečným magnetem k naplnění hal a cvičebních sálů. Letos je před námi mistrovství světa v Dortmundu. Nemáme před ním obav. Postavíme určitě silné družstvo, máme dostatek vhodných náhradnic a máme i pro budoucnost silnou a početnou základnu v mládí. Zaměřme se v této úvaze právě na tuto základnu a řekněme si také o těch, kteří většinou stojí v pozadí, když diváci nadšeně odměňují vynikající výkony.
V GYMNASTICE JAKO V UMĚNÍ
Úloha gymnastických trenérů je nesmírně obtížná. Dnes už nestačí mít v malíčku techniku a metodiku základních a samozřejmě i vrcholných prvků. V gymnastice je to jako v umění. Stále se hledá a tvoří něco nového. Vymýšlejí se originální prvky, vazby a komponování volných sestav. Úspěch může slavit jen tvůrčí spolupráce trenéra a závodnice. Je k tomu zapotřebí hodně fantazie, velká dávka odvahy k experimentování (hlavně u závodnic), a pak pečlivé studium techniky a metodiky nového prvku. Nejde totiž jen vymýšlet něco nového, je třeba současně produkovat, jak prvek či vazbu nacvičit a dovést k absolutní dokonalosti, a to s minimální ztrátou sil.)
Neméně důležitá je psychická příprava závodnice. Musí se dovést s těmito — někdy hodně krkolomnými prvky — vyrovnat i duševně. Úzký kontakt s trenérem je v takovém případě nepostradatelný. Abychom si utvořili představu, kolik úsilí a námahy vyžaduje nácvik jednoho jediného originálního prvku, stačí, když si připomeneme přípravu Věry Čáslavské před OH v Tokiu. Pod vedením trenéra Proroka nacvičovala téměř rok na bradlech dvojný obrat u zákmihu do visu na vyšší žerdi, a ještě jí potom — právě při finálovém závodě v Tokiu — nevyšel. To ovšem není kritika, ale jen potvrzení, kolik obtížnosti i umění gymnastika skýtá.
BRATISLAVA, BRNO… A PRAHA?
Zřízením sportovních základen v různých centrech republiky se nesmírně usnadnila — vedle péče o vrcholové závodníky — starost o talentovanou mládež. Dnes, po několikaleté činnosti sportovních základen, vidíme již konkrétní výsledky. Jedno z nejsilnějších středisek je v Bratislavě a jeho činnost dokumentovaly výsledky závodu mladších dorostenek ve volných sestavách v Meziboří. Startovalo vybraných 35 závodnic z celé i republiky a prvých pět míst obsadily bratislavské naděje. Výsledek je důkazem správné, systematické péče o nejmladší talenty, o něž se stará kolektiv trenérů: bývalá reprezentantka Viera Mehešová-Kováčová, Ján Čižík (připravuje i Krajčírovou), Molnár, Čižíková a Hubová. O nejmladší bratislavské gymnastické generaci uslyšíme ještě víc. Zatím si zaznamenáme již pro nejbližší měsíce jména — Mellnárová, Krásná, Kostková a Falťanová.
Brněnská líheň vedená zkušenými trenéry Věrou a Jiřím Růžičkovými a bývalou reprezentantkou Matouškovou je opěrným bodem, kolem něhož se soustřeďují rezervy pro juniorské družstvo. Sestry Karkanovy, Lukášová a celá řada dalších mají všechny předpoklady obléci trikot se státním znakem.
Pražské gymnastické mládí doplácí na to, že většina trenérek pracuje s reprezentantkami (Matlochová, Tintěrová, Hudečková a Trmaslová) a že jim zbývá podstatně méně času na vedení mládeže. Jistě by se i zde vyplatilo utvořit trenérský kolektiv, který by pečoval výhradně o vyhledávání a přípravu nejmladších gymnastických talentů.
Zvláštní kapitolou je Jihlava. Tam roste jedna z našich největších gymnastických nadějí — Hanka Lišková. Je nejmladší gymnastkou na světě, která kdy oblékla reprezentační dres. Několikaletá předchozí příprava v krasobruslení jí dala dostatečnou pohybobou průpravu. O její další úspěšný sportovní růst pečují vlastní rodiče. Každému se totiž hned tak nepodaří, aby měl otce bývalého vynikajícího reprezentanta a matku absolutní vítězku ve sportovní gymnastice na Olympijských hrách v Londýně 1948.
VE VŠECH KOUTECH VLASTI
Dnes není pochyb o tom, že naši gymnastičtí odborníci dovedou odhadnout vlohy pro tento náročný sport již u dětí, které se hlásí do gymnastických oddílů. Při pečlivé přípravě mohou dosáhnout i prvních výkonnostních tříd dorostu nebo dospělých. Největším problémem však je překročení hranice k mistrovské třídě. Tu dokáží překonat jen nejpilnější a nejnadanější.
Stěžovat si na malý zájem či na nedostatek disponovaných dětí rozhodně nemůžeme. Při průzkumu ve Východoslovenském kraji jsem se setkala při gymnastických kolech SHMP s tak výtečně připravenými družstvy, že je možné napsat: gymnastika tu pevně a zdravě zakotvila. Podobným neočekávaným zájmem jsem byla překvapena při instruktáži v kopřivnické Tatře. Přes devadesát zájemců o sportovní gymnastiku se sešlo ke dvoudennímu metodickému semináři. Celá řada jich prokázala již značné gymnastické znalosti a potřebné základní schopnosti. Rozhodně by bylo nejvýše prospěšné, kdyby se jich ujali gymnastičtí trenéři ostravské sportovní základny a pomohli jim alespoň v začátcích jejich sportovního růstu.
Když se tedy rozhlédneme po nejrůznějších místech Československa, všude bují gymnastický život v plném tempu. O talenty strach mít nemusíme. Je škoda, že je poměrně málo soutěží, v nichž by mohly vyzkoušet kvality a změřit své umění. jen samotná Čáslav se svým Štítem už nestačí. Domnívám se, že by stálo za uváženou zařadit mladým gymnastkám do příštího programu IV. celostátní spartakiády speciální gymnastickou skladbu, která by názorně dokumentovala, že gymnasté nejsou jen v řadách vojáků, ale že Československo má sportovně gymnastickou základnu už v dorostu.
HANA VLÁČILOVÁ
The Call-Out Box
TWENTY-THREE SHOTS AT DORTMUND
were fired in Ostrava. The heaviest caliber was Věra Čáslavská again. She won the all-around with a two-point lead! Věra is now training under the supervision of the central coach Jaroslava Matlochová, who took over from the training centre of the Prague base of Vladimír Prorok and is preparing Jindra Košt’álová (second in Ostrava) and Bohumila Řimnáčová (fifth in Ostrava). Adolfina Tkačíková (third), whose long-time successful coach is Miroslav Kojdecký, succeeded again in the control battle. Coach Alena Tintěrová successfully led Kubičková (fourth) and Světlíková (eighth), Sonia Hudečková led young Hubenová (tenth). Dáda Sedláčková from Litvínov, last year’s national champion, was unlucky this time. She failed a new, risky element on the uneven bars. However, this does not diminish her performance or the work of coach Martschini. Marienka Krajčírová is getting back in shape (sixth), and coach Čižík can be satisfied.
TŘIADVACET STŘEL NA DORTMUND
bylo vypáleno v Ostravě. Nejtěžším kalibrem byla opět Věra Čáslavská. Zvítězila v osmiboji s dvoubodovým náskokem! Věra nyní cvičí pod dohledem ústřední trenérky Jaroslavy Matlochové, která z líhně pražské základny Vladimíra Proroka převzala a připravuje Jindru Košťálovou (v Ostravě byla druhá) a Bohumilu Řimnáčovou (v Ostravě pátá). V kontrolním souboji opět uspěla Adolfina Tkačíková (třetí), jejímž dlouholetým úspěšným trenérem je Miroslav Kojdecký. Trenérka Alena Tintěrová vedla se zdarem v závodě Kubičkovou (čtvrtá) a Světlíkovou (osmá), Soňa Hudečková mladou Hubenou (desátá). Smůlu měla tentokráte Dáda Sedláčková z Litvínova, loňská mistryně republiky. Nepovedl se jí nový, riskantní prvek na bradlech. To však nesnižuje nikterak ani její výkon, ani práci trenéra Martschiniho. Marienka Krajčírová se opět dostává do formy (šestá) a trenér Čižík může být spokojen.