Jaroslava Matlochová was a fixture of the gymnastics community for decades — both as a coach and as a member of the Women’s Technical Committee. In fact, she was one of the early champions of relying on younger gymnasts in women’s artistic gymnastics. Yet, little has been written about her online.
So, here’s a translation of a profile on her, printed in Stadión just after the Czechoslovak women’s team took gold at the Dortmund World Championships.
Trainer’s Award
Tempting offers from all over the world are coming and will continue to come to Slávka Matlochová’s address for a long time to come. The coach of the gymnastics team, which glitters with the golden stamp of the all-around championship, has a very high price for those interested, easily quantifiable and calculable. But what is her value to us, who measure the value by the richness of tradition and the competition of other outstanding coaches?
SHE IS A WOMAN…
The international rules do not allow even a single man on the gymnastics stage in the women’s competition, even if he is preparing the whole team. Since 1951, when Slávka Matlochová first led the national team of the famous names of Bosáková, Brdíčková, Lišková, Vančurová, and Bobková in an international competition with Hungary, she has led Czechoslovak gymnasts — in addition to dozens of international competitions and domestic competitions — to four world championships and the same number of Olympic Games. So, unlike in other sports where the most seasoned gymnast becomes the coach of the national team, the twenty-one-year-old Slávka’s career started in the opposite direction. Fifteen years more experienced, she had already prepared four of the seven members of the “golden” team.
…WITH AN ATHLETE’S BACKGROUND…
It can’t be said that she started from nothing. Sokol Vyškov, where she found her life partner in her coach, sent the well-prepared higher junior team athletes to the 1948 slet for the winning laurels. From there it was just a step for Slávka to prepare for the world championship in Basel in 1950, which Czechoslovak gymnastics did not participate in. 1950 did not mark the peak of Slávka’s sporting career. However, it was a life milestone. It brought a wedding and the associated move to Prague and the question of what to do next. The district and later regional inspector of physical education did not forget her gymnastic upbringing. The first long-distance coaching school found in her an intelligent student, and the youth sports school in Karlin — one of the first in Prague — a coach.
…WITH HER EYES OPEN…
She was picking up knowledge like flowers in a meadow. At home from the masters of the gymnastic field — the then leading coaches Veselý, Hošek, Janoušek and later Vláčilová, Kojdecký, Zítek, Prorok — and outside from everything she could see. Then, in her own kitchen, she translated it into a set of systems and principles that would one day lead to victory. For example, when the first news of the early specialization of gymnasts reached us, Slávka began to dismiss fourteen and fifteen-year-olds in the sports school as old. After visits to the USSR, even before the revolutionary premiere of the Soviet athletes in Helsinki, she urged a quick change of the existing course. A year or so later, she and others had already begun to influence the world development of the women’s branch of this demanding sport. Already Tokyo and especially Dortmund confirmed the correctness of our direction.
…WITH DETERMINATION AND TACTICS…
The tones of a thunderous march were heard in the Westphalian Hall on Saturday evening. “Girls, smile and go!” The coach must know what helps. A smile hides nervousness and trepidation, charms the spectators, and sets the mood for the judges. It puts an end to the interminable hour of waiting, when protests against American Brause’s score from the previous subdivision for her routine on the uneven bars delayed our team’s timed entry minute by minute. Then it was up to the coach to keep the starting fever at the level needed for a successful competition with an appropriate word, a joke, or a short warm-up. Making split-second decisions or thoughtfully allocating not only time but also herself is nothing new for Slávka Matlochová. Eight hours a day in the gym taught her not only how to practice this or that element with an athlete but also how to sensitively ensure that none of her athletes — Čáslavská, Růžičková, Řimnáčová, or Košt’álová — has to be jealous of the coach’s interest in the other.
...AND GRACE AND DIPLOMACY…
Slávka Matlochová’s name is often preceded in the world sports press by the French word “charmante.” It is no coincidence that journalists have bestowed her with this adjective denoting charm, and it is not without meaning. Although we are not yet represented in the highest body of women’s gymnastics — which is most remarkable given our position — even the International Federation’s Women’s Technical Commission cannot fail to heed the advice and observations of a representative of a great power. Especially if she advises and remarks with tact and diplomacy no less subtle than that of the French chairwoman of this commission [i.e. Berthe Villancher].
[Note: Matlochová would become part of the Women’s Technical Committee in 1968.]
… AND A FUTURE
Although the “oldest” of those who contributed to this year’s gold medal from Dortmund, coach Matlochová still has a future ahead of her. Indeed, over the years she has grown alongside our gymnastics, and gymnastics has grown with her. Today, however, when they are at the top, the hardest part is ahead of them. To get that little bit further, to hopefully touch the limits of what is possible so that they can stay at the top also in two years at the Olympics Games in Mexico. And in gymnastics, it’s not just about the athletes. Victory is dependent primarily on the coach.
MÍLA HANZLÍKOVÁ
Stadión, October 26, 1966
Cena trenérky
26. října 1966
Na adresu Slávky Matlochové se slétávají a ještě dlouho budou slétávat lákavé nabídky z celého světa. Trenérka gymnastického družstva, které se leskne zlatým puncem absolutního prvenství, má pro zájemce velmi vysokou cenu, snadno vyčíslitelnou i vyčíslovanou. Jaká je však její hodnota pro nás, kteří měříme bohatstvím tradic a konkurencí dalších výtečných trenérů?
JE ŽENOU…
Mezinárodní řády nedovolují v soutěži žen přístup na gymnastické pódium ani jedinému muži, byť by třeba připravoval celé mužstvo. Od roku 1951, kdy Slávka Matlochová stanula poprvé v čele reprezentačního družstva zvučných jmen Bosákové, Brdíčkové, Liškové, Vančurové a Bobkové při mezistátním utkání s Maďarskem, vedla československé gymnastky — kromě desítek mezistátních utkání a domácích soutěží — na čtyři světová mistrovství a stejný počet olympijských her. Na rozdíl od jiných sportů, kde se trenérem reprezentačního družstva stává nejostřílenější, začala tedy jedenadvacetiletá Slávka opačně. O patnáct let zkušenější měla již na svém kontě přípravu čtyř ze sedmi členek „zlatého“ družstva.
…SE ZÁVODNICKOU MINULOSTÍ…
Nedá se říci, že by byla začínala z ničeho. Vyškovský Sokol, kde ve svém trenéru našla i životního partnera, vyslal na sletový přebor v roce 1948 výborně připravené dorostenky vyššího oddílu pro vítězné vavříny. Od nich byl pro Slávku jen krůček do širší přípravy na světový šampionát v Basileji v roce 1950, kterého se však potom československá sportovní gymnastika nezúčastnila. Padesátý rok neznamenal tedy pro Slávku vrchol sportovní kariéry. Byl však životním mezníkem. Přinesl svatbu a s ní spojené stěhování do Prahy i otázku, co dělat dál. Okresní a později krajská inspektorka tělesné výchovy nezapomněla na své gymnastické vychování. První dálková trenérská škola v ní našla vědychtivou posluchačku a sportovní škola dorostu v Karlíně — jedna z prvních v Praze — trenérku.
…S OTEVŘENÝMA OČIMA …
Sbírala poznání jako kytky na louce. Doma od mistrů gymnastického oboru — tehdejších předních trenérů Veselého, Hoška, Janouška i pozdějších Vláčilové, Kojdeckého, Zítka, Proroka — a venku ze všeho, co kde stačila postřehnout. Pak si to ve vlastní kuchyni přetavila v souhrn systémů a zásad, které měly jednou vést k vítězství. Když k nám např. pronikly první zprávy o rané specializaci gymnastek, začala Slávka ve sportovní škole odmítat čtrnácti a patnáctileté jako staré. Po návštěvách v SSSR, ještě než došlo k revoluční premiéře sovětských závodnic v Helsinkách, ponoukala k rychlé změně dosavadního kursu. O nějaký rok později již začala spolu s dalšími mluvit do světového vývoje ženského odvětví tohoto náročného sportu. Již Tokio a zejména Dortmund potvrdily správnost našeho směru.
…S ROZHODNOSTÍ A TAKTIKOU…
Sobotním večerem zazněly ve Vestfálské hale tóny břeskného pochodu. „Děvčata, úsměv a jde se!“ Trenérka musí vědět, co pomáhá. Úsměv skryje nervozitu i rozechvění, okouzlí diváky a naladí rozhodčí. Udělá tečku za nekonečnou hodinou čekání, kdy protesty proti známce Američanky Brausové z předcházejícího sledu za sestavu na bradlech minutu po minutě oddalovaly načasovaný nástup našeho družstva. Kdy právě na trenérce nesmírně záleželo, jak vhodným slovem, žertem nebo krátkou rozcvičkou udrží startovní horečku na tom stupni, jaký je potřebný k úspěšnému závodu. Rozhodování ve zlomku vteřiny nebo promyšlené rozdělování nejen času, ale i sama sebe není pro Slávku Matlochovou žádné novum. Osm denních hodin v tělocvičně ji naučilo nejen jak nacvičit se závodnicí ten či onen prvek, ale i tomu, jak citlivě zařídit, aby žádná ze svěřenek — Čáslavská, Růžičková, Řimnáčová nebo Košťálová — nemusela žárlit na trenérčin zájem o tu druhou.
…I PŮVABEM A DIPLOMACÍÍ…
Jménu Slávky Matlochové předchází ve světovém sportovním tisku přečasto francouzské slůvko „charmante“. Není náhodou, že ji novináři obdařili tímto přívlastkem označujícím půvab, a není to bez významu. Třebaže zatím nemáme zastoupení ve vrcholném orgánu ženské sportovní gymnastiky — což je vzhledem k našemu postavení nanejvýš pozoruhodné -, nemůže ani technická komise žen Mezinárodní federace nedbat toho, co radí a podotýká představitelka velmoci. Zejména radí-li a podotýká-li to s taktem a diplomacií neméně jemnými, jež jakými se honosí i francouzská předsedkyně této komise.
… A BUDOUCNOSTÍ
Ač „služebně nejstarší“ z těch, kteří se na letošní zlaté medaili z Dortmundu podíleli, má trenérka Matlochová budoucnost stále před sebou. Po léta vpravdě rostla současně s naší gymnastikou a gymnastika rostla s ní. Dnes, kdy jsou úplně nahoře, je však čeká nejtěžší. Dostat se ještě o kus dál, snad se i dotknout hranic možností, aby i za dva roky na olympijských. Hrách v Mexiku zůstaly vpředu. A ve sportovní gymnastice vůbec nejde jen o závodnice. Prvenství zavazuje především trenérku.
MÍLA HANZLÍKOVÁ