At the end of 1967, Věra Čáslavská was on top of the gymnastics world. She had won the all-around at the 1964 Olympics, the 1965 European Champions, the 1966 World Championships, and the 1967 European Championships. In fact, at the 1965 and 1967 European Championships, she swept the gold medals, and in 1967, she scored two perfect 10s.
But how do you ensure that a golden gymnast stays golden? That was the question that the reporter Robert Bakalář posed to Jaroslava Matlochová, Čáslavská’s coach, in an interview published at the end of 1967.
Note: Matlochová would become a part of the Women’s Technical Committee in 1968.
What Are You Thinking about?
That’s what I thought when I saw you in training, Mrs. Matlochová. Not one harsh word has come out of your mouth in the time I’ve watched you, though I don’t think I’d hold back. With a smile, like a mother and a friend, you advised and persuaded. And when no one was looking, it was as if a cloud of sadness had fallen over you. And that’s when I thought: Are you and Věra coming up with something fantastic and revelatory for the Mexican Olympics? Or how best to hide what’s been baked at home and what the spies are looking for? Or do you and Věra have some problems? I couldn’t answer that question, which is why I’ve come to you now.
• Věra Čáslavská has so many titles that she is rightly called a “star.” However, there are often difficulties with these. What experience do you have with her?
I have to knock on wood, only the best. It’s understandable that she has a mind of her own and that we’ll clash at some point. But any unusual difficulties…? A little here and there, but otherwise I’m so glad she’s stayed as humble as she was before Tokyo. But at the same time, she’s had the opportunity to force some things thanks to her position as an Olympic champion when they weren’t handled the right way. But she never did.
• She’s been at the top of the gymnastics world for so many years. Hasn’t that left a mental and physical toll on her?
That the years are beginning to show is something to be reckoned with. When she was an unknown – and she was long in the shadow of Bosáková and the Soviet gymnasts – she went into competitions knowing she had nothing to lose. But today, everyone looks at her from the angle of high mastery and wants to see her perform accordingly. The fact that she never won titles with luck has also left its mark on Věra. She had to struggle and often lost herself, like in Tokyo on the uneven bars. In addition, at the time she was coming up, the judges gave a lot for the name. She didn’t have one then. Today, however, there’s a tendency not to give any extra points for one’s name. She has to prepare with all the more effort and cannot afford to make the slightest mistake. The audience and the judges want to see new routines, new and world-class elements. But inventing something like this is not like the fairy tale “Lamb, shake yourself”. A new exercise doesn’t just fall out of your sleeve.
[Note: In the fairytale, a cobbler gives all his money away to the church because the priest says that God will compensate him 100x over in another way. After the cobbler’s family grows hungry, he meets a shepherd who gives him a lamb that makes gold coins appear when it is commanded to shake. (There’s more to the story, but that gives you enough context to understand Matlochová’s comment.)]
• How does she even manage to handle the flood of worries in terms of nerves?
We’re not going to pretend that she does not have any problems. All that she has been through must have left some scars on her. It’s not possible otherwise in top sport. Of course, if she wasn’t the mentally and nervously strong type, she could never have done what she did in Amsterdam, when she won a competition seen as lost, how sovereignly she managed to beat Kuchinskaya in Mexico [during an Olympic Test Event], when she fought her hard in Dortmund shortly before. The world champion is always asked to be nice, to have time for everyone, and to smile. But it doesn’t always work and every once in a while the valve comes loose. As with all of us. If you only knew how many invitations to talk shows, raffles, and I don’t know what else come in. She has to excuse herself from most of them because she wouldn’t have time to practice. I’ll tell you, if she were to attend all the foreign invitations, she could – we did the math – travel the world for a year. Her stamina is all the more fantastic because she hasn’t had a day off this year. And it’s too late to take a break today.
• She went to Tokyo in a completely different position than she will go to Mexico. In Mexico, she will be defending her Olympic gold, a much harder task. What do you want to surprise with in Mexico? Are you going to bet on groundbreaking innovations or perfect precision?
Both. Věra can’t afford to come to the Olympics with the old routines and elements. We’re preparing a lot of new stuff. Maybe we’ll include them all in the routines, maybe we’ll pick just a few. Which ones will they be? I’m sorry, but that’s a trade secret. We’ll know more in six months. But I can tell you one thing. Věra will continue in her tradition: she has no thoughts of defense. She wants to attack again.
• Is there a tactical verification competition plan before Mexico?
Of course, it’s in my head. But I don’t want to talk about it yet. Věra doesn’t need to gain confidence and check her routines in foreign or international competitions. We want to stick to the same principle as before Amsterdam. Nobody saw us beforehand, and it was only at the championships that the surprise came. By going abroad prematurely, our news could be revealed prematurely.
[Note: According to her autobiography, Čáslavská and her coaches thought that she had become too familiar. That’s why they wanted to maintain a low profile and then surprise the judges.]
• I’ve seen some of the new elements to the upcoming routines. How long does it take to practice any of them, of approximately the same difficulty as the famous full turn on the uneven bars first seen in Tokyo?
The time is hard to determine. But it’s thousands of attempts. Věra practiced the full turn for almost a year and a half. Otherwise, it’s just like normal life. If you’re in the mood, you can do the hardest thing easily. Other times, you struggle with a little thing for hours. But I think it doesn’t matter how long or with what difficulty the routines are being formed. The most important thing is that the final effect comes out. For us, it’s Mexico.
Interviewed by ROBERT BAKALÁŘ
Snapshot: JAROSLAV SKÁLA
Stadión, December 21, 1967
O čem přemýšlíte?
21 prosince 1967
To mne napadlo, když jsem vás viděl při tréninku, paní Matlochová. Z vašich úst nevyšlo za tu dobu, co jsem vás pozoroval, jediné ostřejší slovo, i když já bych se asi nezdržel. S úsměvem, jako máma i kamarádka, jste radila a přesvědčovala, A když se nikdo nedíval, jako by na vás padla chmura. A tehdy mně napadlo: Vymýšlíte s Věrou něco fantastického a objevného pro mexickou olympiádu? Nebo jak nejlépe schovat pod pokličkou to, co se doma upeklo a po čem zvědové pátrají? Či snad máte s Věrou nějaké trable? Nedovedl jsem si dát odpověď, a proto jsem teď přišel za vámi.
• Věra Čáslavská má tolik titulů, že jí právem náleží označení „hvézda“. S těmi však bývají často těžkosti. Jaké zkušenosti s ní máte vy?
Musím zaklepat na dřevo, jen ty nejlepší. Je pochopitelné, že má svou hlavu a že se někdy střetneme. Ale nějaké neobvyklé těžkosti…? Malé sem tam, ovšem jinak jsem strašně ráda, že zůstala tak skromná, jako byla před Tokiem. Přitom však měla možnost si některé věci z pozice olympijské vítězky vydupat, když nešly řešit po dobrém. Ale nikdy to neudělala.
• Už je tolik let na špičce světové gymnastiky. Nezanechalo to na ni následky v duševním i fyzickém opotřebování?
Že se léta hlásí, s tím se musí počítat. Když byla neznámá — a byla dlouho ve stínu Bosákové a sovětských gymnastek – šla do bojů s vědomím, že nemá co ztratit. Jenže dnes se na ni každý dívá pod zorným úhlem vysokého mistrovství a podle toho chce od ni vidět i výkon. Na Věře zanechala stopy i skutečnost, že nikdy nezískávala tituly se štěstím. Musela se prát a často sama ztrácela, jako třeba v Tokiu na bradlech. Navíc v době, kdy nastupovala, platili rozhodčí hodně za jméno. Tenkrát ho ještě neměla. Dnes se však razí tendence na jméno nedávat. S tím větším úsilím se musí připravovat a nemůže si dovolit nejmenší chybičku. Diváci i rozhodčí u ní chtějí vidět stále nové sestavy, nové a světové prvky. Ale něco takového vymýšlet, to není jak v té pohádce „Beránku, otřes se”. Nové cvičení nevypadne jen tak z rukávu.
• Jak vůbec dokáže zvládnout tu záplavu starostí nervově?
Co si budeme vykládat, že nemá problémy. Z toho, co prožila, si musela odnést nějaký ten šrám. Ve vrcholovém sportu to jinak není možné. Ovšem kdyby nebyla duševně a nervově silný typ, nikdy by nemohla dokázat to, co se jí povedlo v Amsterodamu, kdy zvítězila v prohraném závodě, jak suverénně dokázala v Mexiku porazit Kučinskou, když s ní krátce před tím tvrdě bojovala v Dortmundu. Po mistryni světa se chce, aby byla stále milá, aby měla pro každého čas a úsměv. Ale ono to vždycky nejde a jednou za čas ten ventil povolí. Ostatně jako u každého z nás. Vždyť kdybyste jen věděl, kolik pozvání na besedy, losování a já nevím čeho, ještě chodí. Na většinu se musí omluvit, protože by neměla kdy trénovat. Řeknu vám, že kdyby měla absolvovat všechna zahraniční pozvání, tak by mohla — jak jsme to spočítaly — celý rok cestovat po světě. Její výdrž je o to fantastičtější, že letos neměla ani den dovolené. A dělat přestávku dnes to už je pozdě.
• Do Tokia jela v úplně jiné pozici, než pojede do Mexika. Tam bude obhajovat olympijské zlato, což je úkol mnohem těžší. Čím chcete v Mexiku překvapit? Vsadíte na převratné novinky nebo na dokonalou preciznost?
Na obojí. Věra si nemůže dovolit přijet na olympiádu se starými sestavami a prvky. Připravujeme dost novinek. Možná je do sestav zařadíme všechny, možná, že vybereme jen některé, Které to budou? Nezlobte se, ale to je výrobní tajemství. Za půl roku budeme chytřejší. Jednu věc však prozradit mohu. Věra bude pokračovat: ve své tradici: nemá myšlenky na obranu. Chce opět útočit.
• Existuje taktický ověřovací závodní plán před Mexikem?
Pochopitelně, že ho mám v hlavě. Ale nechci o něm zatím mluvit. Věra nepotřebuje získávat sebedůvěru a ověřovat si sestavy v zahraničních nebo mezinárodních závodech. Chceme se držet zásady jako před Amsterodamem. Nikdo nás předem neviděl a až na mistrovství přišlo překvapení. Tím, že bychom vyjely předčasně za hranice, by se naše novinky mohly předčasně prozradit.
• Některé z nových prvků do připravovaných sestav jsem viděl. Jak dlouho trvá nácvik některého z nich, přibližně stejné obtížnosti, jako byl proslavený dvojný obrat na bradlech, který prvně vidělo Tokio?
To se těžko dá časově určit. Jsou to však tisíce pokusů. Dvojný obrat nacvičovala Věra téměř rok a půl. Jinak je to jako v normálním životě. Máte chuť a náladu a sebetěžší věc uděláte snadno. Jindy se pipláte s maličkostí celé hodiny. Ale myslím si, že vůbec nezáleží na tom, jak dlouho nebo s jakou těžkosti se sestavy rodí. Nejdůležitější je, aby vyšel závěrečný efekt. Pro nás je to Mexiko.
Rozmlouval ROBERT BAKALÁŘ
Snímek: JAROSLAV SKÁLA
More from 1967